Listopad - založení Pavlíku, bojuj a USpěješ, z. s.

Listopad v nás zanechával od samého začátku takovou pochmurnou náladu. Mamka onemocněla Covidem a tak jsem musel k babičce na 14 dní na prázdniny, jelikož by mi případné nakažení nemocí mohlo udělat velikou paseku v těle a to bychom si nemohli dovolit vzhledem k tomu, že víme, jak funguji při nemocech běžných.

Byl jsem tedy na prázdninách, ale neměl jsem ani nejmenší tušení, co se doma začíná dít a co naši chystají...

Vznik spolku

Pavlík odjel. Je tu šílené ticho. Nikdo neprdí na pusu, nehraje tu Bing, Statečná autíčka ani prasátko Pepa. Nemám koho napomínat ani komu se smát. Říkám si, jaká to bude vlastně pohoda, jak si udělám tak moc zaslouženou "dovolenou", konečně se vyspím jak bych potřebovala. Vydrželo mi to přesně 3 dny.

Od třetího dne, kdy už byla krizovka opravdu velká, se mi v hlavě přetáčely poslední dva roky jako celovečerní film. Není možné, že jsme ušli takový kus cest, vynaložili takové úsilí a Pavlík byl stále na tom stejném bodě.

Ikdyž on to není stejný bod, jak by se mohlo zdát. Samozřejmě, že se Pája posouvá, nějak se vyvíjí, sice pomaleji, než bychom chtěli nebo potřebovali, ale vyvíjí. V celku všech problémů je ale na stejném místě. Špatně přijímá stravu, rovnováha není úplně v pořádku a motorika také ne. A k tomu všemu je ve finále "ležák". Tak takhle teda ne. Teď se musí začít něco dělat.

Už přes týden jsme měli založený transparentní účet, já měla u sebe na sociálních sítích vyvěšený příspěvek o tom, jak je ta finanční a psychická tíha už neúnosná a že prosíme o pomoc.

Nedělo se nic. 

Přišly první příspěvky od známých, za které jsme byli velmi vděčni a zároveň jsme se styděli. Hlavami nám proudily myšlenky , že jsme špatnými rodiči, kteří selhali, kterým musí někdo pomáhat v cestě ke zdraví jejich syna.

Pokud jde o zdraví vlastního dítěte, je jedno jak moc se snížíte, ustoupíte, jak moc se stydíte za prosbu o pomoc. Jde o něj a o nic víc.

Bohužel zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Pavel se do svého článku na své sociální síti opravdu vložil, odkryl alespoň trochu naši bolest, strachy a situaci světu. A to doslova. Po jeho otevřeném příspěvku se stalo něco, co ani jeden z nás nečekal. Nejenom že se strhla lavina podpory, milých slov a tím nám všichni vyvrátili pocit studu sami za sebe, ale přišlo mnoho peněz od různých lidí. Dokonce i od těch, které neznáme. Je to pro nás nesmírně krásné gesto, kterého si vážíme a uděláme - teď už spolu s Vámi- všechno, co je v našich silách, abychom Pavlíka postavili na nohy.

Svědomí by nám nedalo spát, kdybychom nezmínili, že náhody se ve světě dějí, nic není jen tak a každé setkání s dalšími lidmi může být přínosné, poučné a mohou vzniknout další přátelství či projekty. V říjnu jsme poznali díky koupi speciálního kočárku pro našeho syna super rodinu z Plzeňska. Jsou to úžasní a ochotní lidé, bez kterých bychom do takového projektu nejspíš nikdy nešli. Pomohli nám v začátcích, hlídali naše postupy i přešlapy a podali pomocnou ruku v úředních věcech. Doufáme tak, že budeme moci stejně pomoci někdy i my jim.