Prosinec - cvičení, Vánoce a předsevzetí

V prosinci jsme začínali 3 týdenní rehabilitační program ve Zlíně u kliniky Axon. Začínali jsme tedy už 29. 11., aby jsme stihli klidné Vánoce. Začátky byly pro Pavlíka hodně stresující, jelikož jsme nikdy předtím nic takového nezažívali, bylo to pro něj zcela nové prostředí, které jsme navštěvovali opravdu denně a musel si také zvyknout na nové lidi kolem něj a taky pořádnou práci na sobě, která se s tou domácí nedá srovnat.

Co čert nechtěl, nebo možná chtěl - nám bylo zrušeno ubytování ve Zlíně kvůli Covidu a tak jsme celé 3 týdny absolvovali cestu dopoledne tam a navečer zpět.

Pavlík měl terapii s názvem BabyKosmík, což byly rehabilitace na 2 hodinky, kde se naučil sám sedět, válet sudy a být na bříšku už pro něj není noční můra, ale je na něm rád! Program nepřinesl jen pohybové zlepšení, ale taky hlavně psychické. Už se tolik nebojí ostatních lidí nebo věcí a dokáže vyjádřit celkem zřetelně, co se mu líbí, co ne a co by chtěl plus začal používat i levou ruku.

V rámci terapie nám byla nabídnuta i logopedická pomoc u které jsme neváhali a s radostí přijmuli, jelikož potíže s příjmem potravy a tekutin u nás stále přetrvává. Logopedii jsme měli dvakrát v týdnu. Nepřinesla nám sice takové ohromné výsledky jako rehabilitace, ale my tak nějak počítáme s tím, že to bude běh na dlouhou trať a nebude lehké se dopracovat do fáze, kdy by si Pája kousnul do rohlíku, nebo se napil z brčka. I tak jsme ale vděční za rady paní logopedky a péči, kterou Pavlíkovi věnovala.

Poslední týden našeho cvičení jsme se rozhodli Pavlíkovi doma vytvořit vlastní Snoezelen místnost. Inspirováni jsme byli taktéž Zlínem, protože když jsme viděli, jak je ten náš - věčně vystresovaný a životem otrávený - chlapeček úplně v klidu a užívá si každé světýlko, pohoupání a pohlazení ( kolikrát po cvičení v místnosti usnul), museli jsme ji mít i my. Za to patří hlavně velké díky manželovi, který na pokoji pracoval několikrát do noci jen aby byl pokoj co nejdříve hotový.

Po ukončení terapie následoval zasloužený odpočinek pro Pavlíka (ne pro rodiče). Dospával hodiny, které mu chyběly a regeneroval. I tak jsme ale zapojili z jemna cvičení a stimulaci, aby nevyšel ze cviku a už jsme se těšili na Vánoce.

K Vánocům jsme si nadělili naše vlastní mikiny, abychom tak podpořili povědomí o našem spolku Pavlíku, bojuj a USpěješ, z.s., takže když někde uvidíte naše logo, jsme to my!

Jako předsevzetí do dalšího roku pro nás budou pořekadla "Kdo se bojí, nesmí do lesa", "Za zeptání nic nedáš" a "Líná huba, holé neštěstí".

Děkujeme Všem za veškerou podporu, kterou našemu synovi Pavlíkovi dáváte. Je to pro Nás velmi důležité.